Jak jsem si dala Yorkshire pudding

Aneb jedna moje historka a jedna převzatá od francouzského kolegy Emanuela (jak jsem slíbila výše/níže).

Jeden den mě Zuze s Milanem vzali na jídlo do hospody. Doporučili mi Roast of the day (to je modifikace Sunday roast, toto jídlo se jí tradičně v neděli) a obsahuje pečené maso (kuřecí, hovězí, jehněčí nebo vepřové), vařenou zeleninu, opečené brambory, gravy (omáčka, která mi ze všeho nejvíc připomínala teplé kačení sádlo) a yorkshire pudding. Vybavená nesčetnými znalostmi z hodin angličtiny, jsem se náležitě připravila na nevšední lojový pudinkový zážitek, který se ale nekonal, protože se naše angličtinářka, drtíce nás osm let na střední, drobně spletla a ztotožnila ho s hnusem co se podává jako tradiční britský vánoční pokrm..........takže když přinesli talíř a na něm bylo místo roztřeseného kydance pečivo ve tvaru misky, trochu mě to zmátlo. Pak mi ovšem bylo vysvětleno, že to je v pořádku, že se do té misečky naleje gravy a pak se to s tím jí.......gravy nedporučuju, je to hnus, ale jinak to bylo fakt vynikající.

Zbytek milé brightonské společnosti se mi kvůli tomu doteď směje (už to bude tři týdny).......ale nejsem jediná, kdo s tímto pokrmem měl trochu problém. Po fotbale, když jsme seděli v pubu, vykládal francouzský kolega Emanuel vtipnost, která stojí za zaznamenání. Prý si takhle jednou koupil Yorkshire pudding v supermarketu, že to ochutná. Dal si k tomu cornflakes a jak to tak jí, přišlo mu to strašně hnusné, tak snědl jenom trošku a zbytek odložil do ledničky. Druhý den ho dojedl a pořád mu to nechutnalo a dokonce mu po tom bylo i docela špatně, tak si říkal, že Briti jsou blázni a prasata k tomu, když ho napadlo podívat se před vyhozením na krabičku a zjistil, že si koupil polotovar na dopečení...........

..........tak to dopadá, když se něco jmenuje zavádějícím způsobem pudding a není to pudink.