Jak jsem dělala stewardku na Brighton Pride - part 2

Jak jsem už předeslala v minulém příspěvku, ranní vstávání bylo vzkutku krušné.......v emailu s detaily, které jsme si nakonec vyptali, bylo, že mám dojít na 7.30 (tj. 7.00, protože tam člověk musí být půl hodiny předem) a konec ve 21.00.......celé se mi to zdálo podivné, čtrnáctihodinová šichta (?!?) a navíc Milan měl dorazit na 10.30. Takže jsem s vypětím všech sil (ti co mě znají si jistě dovedou představit jakou míru sebezapření to obnášelo) v 5.30 vstala a kolem šesté jsem už byla na cestě do Preston Parku. V parku mě trochu zmátlo, že tam skoro nikdo, kromě borců, chystajících popelnice a další nezbytné festivalové zařízení, nebyl. Nakonec jsem objevila skupinku postávajících černě oděných borců......a kupodivu to byla mnou hledaná skupina (až později jsem se dozvěděla, že na místě byla ještě jedna agentura). Po hodině čekání s kelímkem dost nechutné kávy si to přihasila sekretářka a oznámila nám stewardům (já a ještě jeden nešťastník, ostatní byli security), že jsme tam trošku dřív (hoopsy), že je to její chybka, ale že by nám to mohli proplatit.......trošku dřív je v podání sekretářky bezpeřnostní agentury tři a půl hodiny.

Nevadí....rozdali nám reflexní vestu a vysílačku a přidělili volací kód, takže jen pro ten dnešní den jsme byli parking one. Náš supervisor nás zavedl na parkoviště mimo oplocený areál se slovy: "Budete tu dvě hodiny, pak si pro vás přijdu." .....a už jsme ho nikdy neviděli. Když jsme osaměli, dozvěděla jsem se, že se můj parťák jmenuje Jack a je na stewardování poprvé a nemá představu co bysme tady teď tak měli dělat. Paráda, takže jsme byli dva. Jediná instrukce, kterou jsme dostali, byla....nepouštějte tam auta, tohle je parkoviště security......co nám neřekli bylo, kde se nachází parkoviště pro disabled (postižené), kde je parkoviště pro veřejnost, kde mohou zaparkovat stánkaři atd.......na toto téma se dá vymyslet neuvěřitelné množství různých otázek.......nakonec jsme je s Jackem někam začali posílat, neznámo kam a shodli jsme se na tom, že pokud jsou všichni na téhle akci tak kompetentní jako naše dvojka, tak potěš koště.

Mezi dotazy na téma parkování ve všech možných i nemožných variantách přiběhl borec ze security a mocně se začal domáhat vody......nebyla jsem schopná mu vysvětlit, že je tam plný stan minerálky zadarmo, ať si jde vzít, ale vzhledem k tomu, že se to nepodařilo ani Jackovi, usoudila jsem, že problém nebude ve mě. Nakonec borec odběhl a za půl hodiny se vrátil s igelitkou plnou vody a bohatě nás podaroval se slovy: "Podívejte, co jsem vám koupil!" Poděkovali jsme a po zbytek času ve volních chvílích hádali na čem asi frčel......Než zase odběhl jinam, ještě nám sdělil, že hlídá květák.

Další šok mě čekal ve chvíli, kdy jsem otevřela brožurku s intrukcemi a pohled mi padl na něco nepopsatelného, co radši při nejbližší příležitosti naskenuju a vložím, a co si říkalo situční plánek. Udělalo se mi nevolno a požádala jsem Jacka, aby mi vysvětlil, kde že se to nacházíme. Jack pochází z ulice blízko Preston Parku, takže nám zjistit, že se naše Parking one na plánku nenachází, trvalo asi jenom tři hodiny pečlivého studia mapky. Bylo to velice praktické, při vysvětlování lidem, kde se nachází jejich brána do areálu.......takže při slovech: "Mám tu mapku, my na ní nejsme, ale byli bychom asi tady (.......máchnutí prstem do vzduchu pod mapkou) a vaše brána je tady, takže běžte tudy (máchnutí směrem brána)," se málokterý návštěvník ubránil shovívavému úsměvu.

Vždycky žasnu s jakými různými lidmi se člověk na podobných akcích seznámí........ale o tom zase příště (rozezlená důchodkyně, pán s jedním zubem, paní co má vnoučka u televize).